V německu začaly jezdit první autonomní vozy pro cestující

Německo vykročilo do nové éry veřejné dopravy. Od června tu na některých místech můžete zažít, jaké to je, když vás do cíle sveze auto, které řídí samo – tedy (zatím) skoro samo. Co se vlastně děje, jak to funguje a proč je to velká věc i pro nás v Česku? Pojďme si to rozebrat!

Kde přesně se autonomní doprava testuje?

Pilotní provoz odstartoval v okolí měst Langen a Egelsbach, což jsou předměstí Frankfurtu nad Mohanem, kde žije dohromady zhruba 50 tisíc obyvatel. Místní dopravce Rhein-Main-Verkehrsverbund (RMV) ve spolupráci s Německými drahami sem poslal do ulic šest samořiditelných aut. Zatím sice vždy s řidičem „pro jistotu“ za volantem, ale řízení v běžném provozu obstarává systém umělé inteligence.

Cestující si můžou jízdu objednat přes mobilní aplikaci – podobně, jako si dnes zavoláte třeba Uber nebo Bolt. Novinka funguje v blízkosti frankfurtského letiště, takže jde i o strategickou oblast s častou dopravní poptávkou.

Jak to funguje v praxi?

V testovací fázi může jet autonomním autem jen ten, kdo je vybrán do testovací skupiny – stačí se registrovat a mít trochu štěstí. Pro zúčastněné je cestování zatím zdarma. Během jízdy má nad vším dohled nejen „řidič na palubě“, ale i centrála, která sleduje auta na dálku. Maximální povolená rychlost testovaných vozů je nastavena na 130 km/h, což už není žádný šnečí provoz.

Pokud se vše osvědčí, rozšíří se provoz i do dalších měst, například do nedalekého Darmstadtu. A Němci plánují autonomní vozidla nasadit i jinde – v Hamburku už je zkoušeli v režimu taxi a na severovýchodě země startuje v létě pilot autonomního autobusu.

Proč je tohle důležité?

Doprava bez řidiče může být obrovskou změnou hlavně pro menší města a vesnice. Všude tam, kde dnes autobusy jezdí jen párkrát za den a často se čeká dlouhé minuty na spoj, by díky autonomním minibusům mohli lidé využívat dopravu kdykoli – 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Pro veřejnou dopravu je to šance být pohodlnější, dostupnější i levnější, protože odpadnou náklady na řidiče.

A to není vše. Autonomní jízda je klíčem k ekologičtější a přístupnější mobilitě. Pokud projekt uspěje, může se stát inspirací i pro česká města a obce. Představte si, že by třeba do menších vesnic zajížděly autonomní minibusy na zavolání – a bez zbytečného čekání na spoje!

Kolik to stojí a kdo to platí?

Na start projektu KIRA, což je zkratka od německého „umělá inteligence v dopravě“, přispělo německé ministerstvo dopravy částkou 2,2 milionu eur (asi 55 milionů korun). Další finance dodala spolková země Hesensko a samotný dopravce RMV.

Kam se může autonomní doprava posunout?

Nejde jen o auta. Podobné systémy už fungují nebo se testují i u autobusů a taxi služeb. Autopiloti dnes zvládají spoustu úkolů a jejich nasazení bude v příštích letech jen narůstat.

Pokud jste nadšení z elektromobility, digitalizace a technologií budoucnosti, sledujte tyhle novinky. Je dost možné, že za pár let už i u nás v Česku nastoupíte do autobusu, kde za volantem nebude sedět nikdo – a přesto dorazíte bezpečně do cíle.


FAQ: Autonomní doprava v Německu (2025)

Kde v Německu právě testují autonomní vozy v MHD?
Hlavní testovací oblastí jsou města Langen a Egelsbach u Frankfurtu nad Mohanem. V budoucnu přibude i Darmstadt.

Můžu si autonomní auto objednat jako běžný cestující?
V pilotním provozu jen po registraci a výběru do testovací skupiny. Později se služba rozšíří i pro veřejnost.

Je jízda bez řidiče úplně bez dozoru?
Zatím ne. Ve voze je stále přítomen řidič, který může zasáhnout, a vozy sleduje dispečink na dálku.

Kolik stojí takový projekt?
Projekt KIRA přišel zatím na více než 55 milionů korun, financuje ho stát, kraj a dopravní podnik.

Proč se autonomní doprava testuje hlavně na okrajích měst?
Protože v menších městech a na venkově by mohla nejvíc zlepšit dostupnost veřejné dopravy a omezit čekání na spoj.

Jaká je maximální rychlost testovacích vozů?
Až 130 km/h, tedy stejná jako běžné osobní auto na silnici.

Co bude dál?
Pokud testy dopadnou dobře, autonomní doprava se rozšíří i do dalších oblastí v Německu a časem snad i k nám.